Se Singrovkou v Zubrnicích

Na sklonku léta 2015 jakoby se s akcemi roztrhl pytel. Neuplynulo ani 14 dnů od poslední akce a opět vyrážíme pokořit další stovky kilometrů stříbrných rovnoběžek. Přijali jsme pozvání Zubrnické museální železnice zúčastnit se o víkendu 19. a 20. září jízd zvláštních parních vlaků na trati Ústí nad Labem Střekov – Velké Březno – Zubrnice u příležitosti výročí 40 let od natáčení filmu Páni kluci, které se uskutečnilo právě na místní trati. Kolegové ze ZMŽ nás požádali o soupravu M240.056 s vozem Balm.

Už v předvečer konání akce jsme pod rouškou tmy vyrazili na dalekou cestu z Tanvaldu do Ústí nad Labem. Singrovka M240.056 potvrdila pověst suverénně nejvytíženějšího motorového vozu své řady a nechala si i s vozem Balm na háku líbit četná stoupání dosahující hodnoty až 30 promile. Krátce po půlnoci jsme zdárně dorazili pod majestátný hrad Střekov, kde už nás očekávali kolegové z Posázavského Pacifiku s Hektorem T435.003 a dvěma vozy Balm, parní lokomotiva 423.0145 zvaná Velký bejček Mladoboleslavského železničního spolku a také plzeňská Pětasedma, parní lokomotiva 475.111, která se však následující den zúčastnila jiné akce. Po nezbytném „uvítacím“ pivu s kolegy uleháme v pojízdném hotelu Singrovka do spacáků.

V sobotu ráno společně sestavíme soupravu zvláštního vlaku, v jehož čele pojede Bejček 423.0145, dále dva vozy Balm Posázavského Pacifiku, tanvaldský vůz téže řady a postrkové duo Singrovka M240.056 s Hektorem T435.003. Do Velkého Března veze celý vlak pouze Bejček, dále už je nutný postrk. Jednak trať do Zubrnic patří svými sklonovými a směrovými poměry vůbec k nejnáročnějším u nás, druhak po chladném ránu ještě neoschly kolejnice. Vlak zaplněný do posledního místečka ale silou všech strojů zdárně vystoupá do centra dění, malebné staničky Zubrnice Týniště. Člověk se tu cítí jako v pohádce, nadto je-li jeho srdce železnou dráhou postižené… Celá obec se Skanzenem lidové architektury zasazená v kopcích Českého středohoří působí až kýčovitě krásně.

Vraťme se však na nádraží, které se právem těší nebývalé pozornosti cestujících i ostatních návštěvníků, malí i velcí obdivují parní lokomotivu a poté vezmou na milost i Hektora se Singrovkou. Připravena je také stálá muzejní expozice ZMŽ, beseda s herci a stánky s občerstvením. V 11.15 nastává čas na cestu zpět v opačném řazení, navíc se na závěsu do Velkého Března objevuje místní Hurvínek M131.1280, který posílí kapacitu nejvytíženějších vlaků a poté je odstaven ve Velkém Březně. K plnému obsazení soupravy jistě přispívá i pěkné letní počasí. Kromě programu v Zubrnicích si mohou návštěvníci prohlédnout zařízení historické parní vodárny ve stanici Ústí nad Labem Střekov. Večer po nezbytném úklidu vyrážíme do ústeckých ulic, na dobrou večeři a po krátkém zhodnocení dne s kolegy z ostatních spolků opět uleháme na zem či sedačky Singrovky.

Nedělní ráno je o poznání zamračenější a chladnější. Přesto je souprava prvního vlaku „na kopec“ slušně obsazena. U druhého páru vlaků dochází ke změně. Protože je nutné odvézt dva vozy Bai ZMŽ z Velkého Března zpět do Zubrnic, kde jsou běžně deponovány, zůstane u druhého vlaku ze Zubrnic do Ústí Hektor v Březně a vlak dále pokračuje se Singrovkou v čele. Hektor se vzápětí chopí výše zmíněných vozů a odveze je do Zubrnic, což je vítaným zpestřením především pro železniční nadšence a fotografy. Lokomotiva je poté v Zubrnicích odstavena a čeká, zda si se třetím vlakem vstříc kopci poradí kolegové bez něho. Poradili. Mohutný štěkot Bejčka do něhož se zezadu opírala Singrovka, jež hnána nadoraz elitním zubačkovým strojvedoucím Karlem Hanušem společným koncertem s vůní páry a spálené nafty dorazili do Zubrnic téměř s pětiminutovým náskokem. Po nezbytném posunu jsme se rozloučili s pořádajícími kolegy ze ZMŽ s tím, že určitě nejsme v tomto krásném kraji naposledy.