Ukončení sezóny na zubačce. Borůvkové hody 25. září 2010

Léto se s námi rozloučilo a přišel podzim. První podzimní plískanice se dostavila v sobotu 25. září večer, ještě před tím se ale Železniční společnost Tanvald o. p. s. rozloučila s velmi vydařenou sezónou. Na tento den připravila akci Ukončení sezony na zubačce s jízdami zvláštních ozubnicových vlaků a první Borůvkové hody na nádraží v Kořenově.

První vlak se Zubačkou se z údolní stanice Tanvald vzhůru do hor vydal již tradične v 10 hodin a 30 minut. Přestože počasí nebylo úplně nejlepší, šestivozová souprava sunutá Rakušankou T426.003 byla plně obsazená. Aby také ne, svezení unikátní Zubačkou na první Borůvkové hody, tomu se přeci nedalo odolat. Počet návštěvníků nás velice mile překvapil, na oplátku za svezení se všem cestujícím naskytly dávno zapomenuté výhledy do údolí Desné a Černé Říčky, na stráně jizerskohorských podzimních lesů i na Tanvaldský Špičák. O krásné výhledy z vlaku se během zářijové výluky (viz Nové zastávky na zubačce (8. díl)) zasloužili členové naší společnosti, jež téměř dvoukilometrový úsek vykáceli od náletových dřevin.

V Kořenově na peróně bylo pro návštěvníky připraveno borůvkové občerstvení - borůvkové knedlíky, borůvkové koláče a borůvkové pivo Modrá luna. Po nádražní koleji pod strání se návštěvníci mohli povozit na ruční drezíně. V nádražní budově se pak velké pozornosti těšilo 70 fotografií z letošní podařené letní sezony na Zubačce (podpořené v rámci tzv. „malého projektu“ - viz Projekty v roce 2010). Otevřeno bylo samozřejmě i Muzeum ozubnicové dráhy, kde měli návštěvníci možnost zakoupit si nové placky s motivy zubačky a další upomínkové předměty.

Návštěvníků bylo skutečně velké množství, ještě před odjezdem do Harrachova ve 12 hodin nebyli všichni cestující borůvkově občerstvení. Na otočku do Harrachova se vydaly obě naše Singrovky se dvěma vozy mezi sebou, po příjezdu zpět se připojily na Zubačku se dvěma zbylými „Balmy“. Zvláštní vlak opět obsazený téměř do posledního místečka se vydal po spádu do Tanvaldu. Tam proběhla krátká přestávka, výměna Svijanského sudu v „nápojové“ Singrovce a odpojení dvou vagonků. Ve 13.41 se zpět do Kořenova vydal opět zaplněný zvláštní ozubnicový vlak sunutý unikátní „Trojkou.“

Během cesty se počasí opět trošku zhoršilo, začalo mrholit, na výborné náladě návštěvníků se to ale nijak nepodepsalo. Horší bylo, že došlo borůvkové pivo. Před 15. hodinou již nebyl ani jeden ze 150 koláčů a ze 330 knedlíků jich posledních 30 čekalo na soutěž. Ještě před souteží informovala paní Kateřina Preuslerová o našem česko-polském projektu, jež letos celé léto na Zubačce probíhal, informace byly samozřejmě tlumočeny do polského jazyka. Také proběhl slavnostní křest nové brožury „Vlakem přes Novosvětský průsmyk“, která bude k dostání v místních českých a polských městských infocenterech.

To už se ale blížila 15. hodina a u soutěžního stolu se na rychlostní závod v pojídání borůvkových knedlíků chystalo 11 odvážlivců. Ano, skutečně odvážlivců, knedlíky byly opravdu velké. Ano, odvážlivců bylo 11, přestože soutěž byla vyhlášena pro deset jednotlivců. Těch se přihlásilo jen osm a tak je doplnila dětská trojice Anetka, Pepa a Kačka, která soutěžila jako tým.

„Tři, dva, jedna, start“, rozbíhají se stopky, mlsouni se pouštějí do závodu. Každý po svém. Dospělí jedli příborem. Někdo si knedle předem rozkrájel a poté se jen ládoval, někdo je do pusy cpal téměř celé. Děti je čaply do rukou a jedly je jako koblihu. Po 3 minutách a 8 vteřinách byl na světě vítěz, pan Andrej z Jablonce, děti skončily na čtvrtém místě v těsném závěsu za dospěláky. Teprve poté, co všichni dojedli, byli vyhlášeni a odměněni vítězové. Ti dostali upomínkové předměty od Železniční společnost Tanvald a borůvkovou marmeládu.

Po 16. hodině jsme se se zpožděním naposledy vydali na konečnou do Harrachova a zpět. Náš vlak čekal na zpožděný spoj Českých drah z Liberce, který nakonec nedojel, protože uvízl pod Polubenským tunelem. V Kořenově jsme se spojili s Rakušankou a po vykřižování s dalším vlakem ČD jsme za mohutného houkání, mávání a pískotu opouštěli stanici Kořenov. Třikrát jsme se zakousli do Abtovy ozubnice, projeli čtyřmi tunely a už se blížil Tanvald. Nastalo velké loučení. Letos už se Zubačka, motoráčky Singrovky a historické vozy Balm na naší nejstrmější trať nevydají, nechme je tedy přes zimu odpočinout a těšme se na další sezonu u nás na zubačce! Vězte, že již nyní pracujeme na tom, aby se Vám u nás líbilo i příští rok a rádi jste se k nám vraceli. Díky za vaši návštěvu!