Parní víkend na zubačce 12. srpna 2006

Železniční společnost Tanvald připravila na sobotu 12.srpna 2006 pro všechny malé i velké příznivce parních okomotiv zajímavý program.

V tento den totiž vyrazila v čele několika zvláštních vlaků na železniční tratě kolem Tanvaldu parní lokomotiva 423.0145 (někdy též přezdívaná „Velký Bejček“), zapůjčená z železničního muzea v Jaroměři, spolu s historickou soupravou osobních vozů. Vzhledem ke kopcovitému terénu zdejších tratí obstarával postrk všech těchto vlaků historický motorový vůz 820.021 (M240.021) „Singrovka“, který patří ČD DKV Ústí nad Labem, PJ Liberec a který je v péči členů tanvaldské Vědeckotechnické společnosti.

První mimořádný vlak odjížděl z Liberce ráno v půl deváté. Cesta až do Jablonce nad Nisou probíhala přesně podle jízdního řádu, v Jablonci ovšem došlo ke zpoždění asi 20 minut, a to z důvodu výroby páry, aby mohla lokomotiva dál pokračovat ve stoupání do Smržovky.

V Tanvaldě, kam vlak dorazil krátce před 10. hodinou, parní lokomotiva dozbrojila vodu z hasičské autocisterny a došlo také ke změně v řazení soupravy. V čele vlaku vystřídal parní lokomotivu historický motoráček 820.021, parní lokomotiva byla zařazena na konec vlaku a na postrk celého vlaku byla ještě přivěšena motorová zubačka „Rakušanka“ T 426.003 patřící Vědecko-technické společnosti Tanvald.

Krátce po půl jedenácté tak začal šplhat celý tento dlouhý vlak z tanvaldského nádraží ležícím ve výšce 466 metrů nad mořem do nadmořské výšky 700 metrů, tj. do stanice Kořenov. Zde byla motorová ozubnicová lokomotiva odpojena a jízdu do Harrachova a zpět tak absolvovala jen „singrovka“ a parní lokomotiva se soupravou historických vozů. Při zpáteční cestě byla v Kořenově ozubnicová lokomotiva opět připojena, aby pomohla brzdit vlak na spádu až 57 promile. Tato zpáteční jízda byla ještě zpestřena křižováním s pravidelným osobním vlakem č. 16217 v dopravně Dolní Polubný. Vzhledem k mnohaleté absenci druhé dopravní koleje v této staničce, muselo být křižování provedeno přestavením parního vlaku na nákladiště.

Po krátkém zastavení vlaku v Tanvaldě pokračovala jeho další cesta po trati 035 do železniční stanice Železný Brod a zpět, přičemž při obou jízdách byla v čele vlaku parní lokomotiva. Ovšem při zpáteční cestě došlo v Jesenném ke zpoždění vlaku, a to opět z důvodu nedostatku páry v parním stroji. To poznamenalo i další plánovanou odpolední jízdu do Harrachova, která byla již z Tanvaldu opožděna asi o 50 minut. Zpoždění se však podařilo zmenšit přeložením křižování s pravidelným osobním vlakem z Dolního Polubného do Tanvaldu a zkrácením pobytu parního vlaku v Harrachově, takže do Tanvaldu se zvláštní vlak vrátil ve stanoveném čase, tj. v 17:20 hodin.

Před závěrečnou cestou zpět do Liberce musela být parní lokomotiva opět vyzbrojena, a to nejen vodou, ale i uhlím. K tomuto zbrojení došlo v tanvaldském depu. Vzhledem k tomu, že zauhlovací jeřáb již dávno v Tanvaldě není, posloužil ke zbrojení vysokozdvižný vozík s paletou, na níž byl umístěn velký vak s uhlím. Celkově byly, do téměř prázdného uhláku, vysypány 4 vaky uhlí. Zbrojení však trvalo trochu déle, než se původně předpokládalo a proto již nezbyl čas na plánované otočení parní lokomotivy na ruční točně tanvaldského depa. Po rychlém vyfocení personálu vlaku v historických uniformách před parní lokomotivou již musel „Velký Bejček“ nastoupit do čela vlaku na zpáteční cestu, a tak jel zvláštní vlak tzv. „uhlím napřed“.

Akce se celkově vydařila, zvláštní vlaky jezdily plné spokojených cestujících a tak se průvodčí v historických uniformách měli „co ohánět“. Počasí této akci vcelku přálo (nebylo zataženo s deštěm tak, jak slibovala předpověď počasí), a i když přímo nesvítilo sluníčko, tak vzniklo z těchto jízd mnoho pěkných záběrů.