Depo Tanvald v proměnách času

Historie lokomotivního depa Tanvald se začíná psát rokem 1875, kdy zde byl zahájen pravidelný provoz na trati z Železného Brodu. Potřebám poměrně silné, zejména nákladní dopravy zde parním lokomotivám sloužila dvojkolejná lokomotivní remíza, točna, vodárna a zauhlovací zařízení. Třetí, přímá kolej byla k depu přičleněna až později, nejprve totiž sloužila k vykládce uhlí pro nedalekou elektrárnu.

Remíza dosloužila v roce 1967,když byla její střecha poškozena velkou vrstvou sněhu. Příchodem motorové trakce bylo též zrušeno zauhlovací a vybudováno nové naftové výzbrojní zařízení (první, později zrušené zařízení na zbrojení motorovou naftou však fungovalo ve stanici Smržovka). Pouze tedy ruční točna o průměru 11,9 m se v plně funkčním stavu dochovala až do dnešních dnů.

Za dobu své existence bylo tanvaldské depo domovem nebo jen krátkodobým útočištěm spoustě zajímavých vozidel různých řad. Svou vpravdě renesanci zažilo v roce 1998 v době působení Jizerské dráhy, kdy se sem soustředila veškerá údržba vozidel provozovaných na místních tratích. Projekt nové lokomotivní remízy v místě té původní však bohužel zůstal jen na papíře a návrat zpět pod křídla ČD už znamenal jen postupnou redukci provozu. Od provozní jednotky tehdejšího DKV Liberec, přes středisko lokomotivních čet až po úplné uzavření v roce 2007.

Trhlinou v prezentovaných úsporách mohla být ale třeba situace ze září roku 2007, kdy z důvodu výluky jablonecké trati jezdilo každou noc až sedm motorových vozů řad 843 a 810 po 70 kilometrové (!) odklonové trase zbrojit naftu do Liberce...

V současné době převzalo správu nad tanvaldským depem DHV Lužná u Rakovníka a spatřit zde tak můžeme už jen historické „zubačky“, motorové a přívěsné vozy, se kterými Železniční společnost Tanvald v letní sezóně uskutečňuje nostalgické jízdy na ozubnicové trati Tanvald – Harrachov.