Provoz mezi Jakuszycemi a Harrachovem konečně zahájen

Harrachovskou železniční stanici skrápěly v sobotu 28. srpna 2010 kolem deváté dešťové kapky, jako by i samo nebe plakalo nad promarněnou šancí důstojného prázdninového provozu na znovuzprovozněné trati z Harrachova do Polska. Všechny byrokratické bariéry se ale podařilo úspěšně překonat, a tak se z lesů nad Mýtinami mohlo ozvat charakteristické zahoukání a na kolej před vlak z Tanvaldu tiše vplout bíložlutočerná jednotka SA 134-007.

Teprve v tom okamžiku bylo definitivně dokončeno to, co bylo ještě před pár lety jen vzdálenou vizí a ještě před pár měsíci netrpělivě očekávanou událostí, dostávající postupně bohužel poněkud hořkou příchuť. Do historie se tak zapíše tento den jako den, kdy poprvé od října 1947 přijel do dnes české stanice Harrachov (původní německé Strickerhäuser, polské Tkacze) z "půlnočního směru" pravidelný osobní vlak. Jen o pár hodin později se stejné návštěvy dočkala i dřívější pohraniční stanice Polubný, dnešní Kořenov. Sem zavítal pravidelný přeshraniční vlak dokonce poprvé po pětašedesáti letech, během nichž se Evropa vypořádávala s druhou světovou válkou a jejími následky.

Ačkoli to nebylo ani primárním cílem, ani předem plánovaným úmyslem, přivítala zde spoj z Polska i "zubačka" a další vozidla vypravená Železniční společností Tanvald jako vlak na objednávku Libereckého kraje k propagaci integrovaného dopravního systému IDOL. V půl jedenácté ráno tak vyrazila souprava vedená M240.056 a vydatně postrkovaná T426.001 do Kořenova, kde byl vedle možnosti občerstvení a návštěvy muzea připraven i program připravený koordinátorem integrovaného dopravního systému Libereckého kraje KORID-LK. Návštěvníci akce se poté mohli svézt i do Harrachova, načež zvláštní vlak vyrazil zpět do Tanvaldu. Příjezdem prvního vlaku z Polska se zajímavým způsobem obě akce spojily a doplnily, takže i přes nepřízeň počasí bylo v Kořenově živo.

Kořenovské nádraží se tím vrátilo sice ne do dob své úplně největší slávy (k tomu tu chyběl nějaký ten nákladní vlak slezského uhlí pro české továrny), ale s trochou nadsázky můžeme říci, že na počátku 21. století se konečně provozně vrátilo na úroveň 30. let století minulého.