Kořenov

Obec Kořenov vznikla v roce 1960 sloučením původních obcí Jizerka, Polubný, Příchovice a Rejdice.

Rozlohou 55,8 km2 patří mezi největší obce v ČR. Kořenov se rozkládá na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a částí se dotýká Krkonošského národního parku. První osídlenci z počátku 16. století se živili lovem zvěře a ryb, později porážením dřeva a pálením uhlí v milířích, ještě později pak byly zakládány sklářské hutě.

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal majitelem této části Jizerských hor Albrecht z Valdštejna, který prodal své navarovské a semilské panství rodu hrabat Desfoursů a ti je spojili do panství semilského. V roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníže Rohan. V 18.století přicházeli do zdejšího kraje němečtí kolonisté se sklářským podnikáním, káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. Češi zůstávali v nížinách, Němci v předhůří.

Stará frýdlantská osada Jizerka byla k nynějšímu Kořenovu přičleněna až v roce 1960. V Příchovicích byl v roce 1824 položen základní kámen kostela sv. Víta, v roce 1847 byly položeny základy kamenné rozhledny Štěpánky - dominanty Příchovic, pojmenované na počest arcivévody Štěpána. Nejstarší obcí v okrese Tanvaldském byly Rejdice. Ve třicetileté válce byla tato obec vypálena Švédy.

Osídlování Polubného bylo součástí původní české kolonizace od Vysokého nad Jizerou. Na nejvyšší planině byl v roce 1783 vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele s farou, v roce 1799 byla vybudována škola. Rozhodnutím císaře Františka Josefa byla obec Polubný v roce 1899 povýšena na městys. Přičiněním sklářských magnátů Riedlů byla z Jilemnice vedena přes Tanvald kolem skláren v údolí Desné do Kořenova železniční trať. Trať otevřená v roce 1902 pokračovala dále do Pruska. V roce 1843 byly založeny lázně Kořenov, ke kterým v roce 1872 nechal sklář Jan Riedel postavit lázeňský dům. V lázních byly praktikovány kúry vodní, sirné, rašelinné a s přípravou smrkového jehličí.

Do neosídlených hor pod Bukovou horou na dnešní Jizerce se uchylovali pronásledovaní evangelíci. Kolem roku 1550 se zde usadilo několik horníků, kteří těžili safíry, v roce 1828 zde založil sklář Riedel sklářskou huť, která na počátku 20. století zanikla a ze sklářů se stali dřevaři.